Mézl Zdeněk

ZDENĚK MÉZL (1934 – 2016), student V. Pukla a Silovského, mi často říkal, že svůj život dal „milé české knize“…

 

Milou českou knihu ilustroval technikou, která se už dnes na uměleckých školách pro svoji obtížnost a (též citace kamaráda Mézla) „protože to je PIPLAČKA a na tu dnes nikdo nemá čas…“ nevyučuje.

 

A představte si, že v roce 2002 – před dvaceti lety – byl tento český geniální umělec prohlášen za nejlepšího světového dřevorytce 20. století ! (S. Brett, vydavatelství Primorse  Hill press Londýn, An Engraves Glore – Wood Engrawing World Wide) Této poctě se dostalo jen dvěma českým umělcům – Vojtěchu Cinybulkovi a Zdeňkovi Mézlovi. Nejstarší grafická technika, černobílý dřevoryt (za její kolébku se považuje Anglie) a Čech, žijící v domku po rodičích v pražských Modřanech, bravurně ilustrující Haška, ale i Danteho nebo Ezopa a také naši současnost s odkazem na historické mezníky, kterých se Češi často účastnili „počesku“…

 

 

Od roku 1956, kdy Mézl ilustroval svoji první knihu, jich uvedenou technikou ilustroval ke stovce, spolu s množstvím Ex Libris. Poslední roky života vyměnil dřevoryt za stejně výživnou a ironickou malbu nezaměnitelného rukopisu a keramické unikáty.

 

(text převzat od  Pavla Slancová)