Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
/Po-Ne 9.00 - 19.00/
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Novinky
29.01.2020
Malby, kresby, grafika, prodej většího množství, dohoda jistá, vhodné i pro obchodníky
Po vzájemné dohodě za hotové, okamžitě k odběru. Popis: větší množství maleb, kreseb a grafických listů vhodných i k dalšímu prodeji nebo výzdobě int... číst celé
Zobrazit všechny novinky
  1. Úvod
  2. SBÍRKY
  3. Macková Anna
Slide
Slide

Macková Anna

Anna Macková *13.4. 1887 ve Studeňanech - 4.5. 1969 v Nové Pace

Grafické dílo Anny Mackové se osobitě podílí na podobě české secese a utváří charakter její pozdní fáze. Zpočátku v okruhu Moderní revue, zastoupené např. Zdeňkou Braunerovou nebo Františkem Koblihou, později je jí blízká Minka Podhajská., Bohumil Jaroněk, Karel Vik.

Velký význam pro umělecký vývoj Anny Mackové má setkání s dílem a osobností Josefa Váchala. Nejenom že se jí stal přítelem pro další společný život, ale především pro mnohé tvůrčí podněty.

Rozená tulačka Anna Macková se narodila ve Studeňanech u Jičína 13. dubna 1887. Studovala na Všeobecné škole kreslení a malování pro dámy, kterou zřizovala pražská Uměleckoprůmyslová škola. Nějaký čas strávila také na soukromé malířské škole Karla Reisnera na Vinohradech. Nejdůležitější však byl její zájem o dřevoryt, ten ji v roce 1918 přivedl do blízkosti vršovického grafika Josefa Váchala. Váchal se její práci obdivoval a on byl velký kritik. Dokonce otiskl její podobu do svého Karnevalu grafiky. Už po necelém roce školení v barevném dřevorytu učitel Váchal svoji žákyni v dopisech nazývá pateticky Messalinou duší i láskyplně Aničkou, a píše:
A vůbec : proč napadlo mi, vyřezati Vás do Karnevalu ? Jaká osudovost… Neznal jsem Vás osobně. 
A přec projde kolem mne tolik žen, jako kolem Vás mužů… Dopijme svůj osud na dno ! 
Anno Macková, vyzývám Vás na cestu se mnou !
 
Takto osudový vztah prožil řadu proměn, existují Váchalova erotická ex-libris pro Annu Mackovou. Krásný byl společný pokus zachovat památku malé šumavské továrničky na papír, která ve 20. letech vyhořela v cyklu Prášilská papírna. Macková nechávala Váchalovi ve svých Ročenkách dost prostoru pro jeho vtípky a satirické verše. Například otiskla na známou notečku komponovaný text :
Macková  tlustou knihu nese
Pod  tíhou chudinka se třese
Jak ten výtvor hotový
Vleče k panu Preisovi.
Aby Hanka jsoucí v službách ďábla
Tím nošením tůze nezeslábla
Vydám příští svá kvítka
Tenká jako prdítka.
 
Ve slavném Krvavém románu vystupuje kromě hraběte Portmana sídlícího v litomyšlském Portmoneu, což je prý něco jako Faustův dům, křížený s Rudolfinem, také Anna Macková jako odkvétající slečna Kocourková, která má rovněž zavedené dřevorytectví a tudíž o Paseku (tedy Váchala) nějaký zájem má.
 
Je to podivuhodné, jaké ten lump Paseka u žen míval štěstí, vzdor svému zanedbanému zevnějšku. Zmiňuje se Váchal. Celý román srdečně připsal slečně Anně Mackové, nepřítelkyni špatné četby. Váchalovy poťouchlosti vyvrcholily slavnou epizodou se sekerou, na kterou vzpomíná Váchal v Ročence Mackové z léta Páně 1952 takto :
 
Nu, mohu říct, že ta ženská
třebas jako valkýra,
Se velmi osvědčila,
jevíc se co sekyra,
Kterou jsem moh´se smečce vlků ubránit
 
Rýmuje na téma zálesácký život, valkýra, milovaná sekyra a váchalovská manýra !
Přes řadu zachovaných deníků a dopisů, zůstává Anna Macková částečně tajemnou bytostí, což ji spojuje s jinou osobností dvacátého století, záhadnou Toyen. Malířka ze Studeňan vytvořila řadu grafických listů vysoké úrovně, skvělého koloritu a laskavé, nevylhané, autentické nálady. Putovala po středních a východních Čechách, po Šumavě a Slovensku. Z cesty po Bulharsku publikovala ilustrovanou knihu Prázdninová putování 1927. Řada kostelíků a zvoniček na kouzelných a putovních místech dokumentuje víru a citlivost Mackové pro střed a osu světa, pro jasná a prostá východiska a její schopnost pochopit tento svět skrze jeho duchovní rozměr. Výmluvné je srovnání grafických výsledků společné cesty na Korčulu. Zatímco Macková vidí okolo sebe stromy, domy, písčité pláže, slunečná odpoledne a lodě v přístavu, Váchal své psychické naladění po smrti své ženy Máši vyjádřil připomínkou dávných morů, vraždění a katastrof.
Zemřeli po dlouhém a jistě nelehkém životě osamoceni ve Studeňanech v květnu 1969. Z nejkrásnějšího statku v obci zbyla traktorová stanice bez stromů a pitné vody. Odešli krátce po sobě, tak jako Filemón a Baucis. Jestli máte pocit, že toto úvodní slovo je poměrně dost o Váchalovi, máte pravdu. O Váchalovi byl celý život Mackové, vyplývá to jasně z jejích deníků. Za svého života i nyní zůstává Anna Macková podobně jako další ženy ve stínu svého muže. Měla svůj paralelní život a výstavní aktivity společně s Kruhem výtvarných umělkyň. Ten ji však zcela neuspokojoval, někde si poznamenala, že řeči se nedaly moc vydržet, ale chlebíčky a cukroví ušly. Rozhodně se domnívám, že pekelník Váchal svou Messalinu Mackovou jako umělkyni a ženu ocenil spravedlivěji, nežli dobová modernistická kritika. Ta totiž umění žen chápala pouze jako diletantismus a zločin ornamentu. Přeji příjemný večer i s naší výstavou. Na grafických listech Anny Mackové shledáte skutečnost ještě skutečnější a poetičtější než se nám běžně jeví, po Váchalovské divočině je tu hladivý a laskavý pohled na svět, tak jak ho známe. 
Převzato z webu http://7fousatychpiratu.blogspot.com/2015/05/anna-mackova.html
Zobrazuji 1-72 z 176
Produktů na stránku 72144216

Rozená tulačka  

S batohem na zádech cestuje, maluje, kreslí a skizzuje a vrátivší se do ateliéru ryje do dřeva a tiskne. Psaly noviny o Anně Mackové, malířce a grafičce ze Studeňan u Jičína. Na desky katalogů výstav vlastních i s Kruhem výtvarných umělkyň tiskla svůj emblém, kočku s paletou, štětci a rýtky, někdy bílou, jindy černou. Zprvu jí výnos ze studeňanského statku dovolil pobývat v Praze a nebýt závislá na příjmu z výtvarné práce, dokonce díky nim mohla financovat některé Váchalovy velkorysé tisky a tříměsíční pobyt pro oba na Korčule v roce 1923. Roku 1950 se však část obce postavila proti pobytu výtvarníků zde a o osm let později byla v budovách statku se souhlasem jičínského inspektora kultury ONV zřízena traktorová stanice. V době vegetace tu byly vykáceny ovocné stromy a traktorový rumraj měl dopad i na kvalitu vody ve studni.
Podle některých zdrojů Anna Macková studovala od roku 1909 do roku 1911 možná ještě o něco déle na soukromé malířské škole Karla Reisnera na Vinohradech. Další prameny uvádějí studium Všeobecné školy kreslení a malování pro dámy při Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Grafiku se učila soukromě, od roku 1920 u Váchala, kterého poznala roku 1918, kdy vyšel její první soubor knižních značek. Ve Váchalově dílně si osvojovala techniku dřevorytu, což vyvrcholilo citovým sblížením. A tehdy začíná příběh Filemona a Baucis ze Studeňan.
Příběh, který mnoha generacím nedá spát, patří k nejromantičtějším a zároveň nejbizarnějším v dějinách dvacátého století. Vršovický grafik věnuje Mackové řadu erotických
 Na počátku 30.let vydala Macková jednu ze svých ročenek a otiskla v ní Váchalovu báseň, ve které pozdější Homerus studeňanský rýmuje na slova Valkýra – sekyra – váchalovská manýra. Proslýchá se totiž, že ho toho roku honila po statku se sekyrou. Pročítáme-li zápisky, deníky a dopisy Josefa Váchala, není to úplně nepravděpodobná představa. Možná se u toho tance známý pekelník i dobře bavil. Zprvu si vykali, on v ní uznával dobrou grafičku, a to měl úctu k dílu opravdu málokterého jiného umělce. Po smrti Váchalovy ženy Máši si začali tykat, ale ve Studeňanech po roce 1940 si vykají opět.
Nahlédnemeli do deníků Mackové, nemůže nás nenapadnout, že to nejzajímavější v nich se týká právě Váchala. Macková si zapisuje, na čem byla v kině, kdy prala, vařila, zda žehlila, návštěvy u lékaře, cesty do Studeňan, procházky se psem, zkrátka běžné každodenní starosti. Jakýpak div, že šeď jejího života spolehlivě rozehnaly hovory a spory s podivínem Váchalem. Celým stohem deníků se jako červená nit vine nejčastěji opakovaný refrén: V. mrzut.
Nikdy o něm nepíše jinak než o Váchalovi, nebo V. Přestože spolu žili na tehdejší dobu bohémsky nesezdáni, je jejich vztah podobný mnoha dalším, i současným. Nejpodrobnější je deník z roku 1935, tam si poznamenává například:                    V. je mrzut, není mu dobře. Mám dojem, že je nemocen, ale nechce se k tomu přiznat, aby nemusil k lékaři. Jindy zmiňuje, že film Malé ženy s K.Hepburnovou se Váchalovi zvlášť libil. Když jí četl nové epizody z Krvavého románu, zapsala si : Vtipné, jako vše, co V. napíše a nakreslí. A dodává : Měl dělat ex libris, které by mu zaplatili, to nedělá, ale nějakou legraci zadarmo, k tomu  vždy chuti dost.
Z jiných zápisků zaznívá smutný láskyplný obdiv, snad jakoby proti její vůli : Dočetla jsem dnes knihu Van Loonovu Rembrandt v mnohém jakoby to byl Váchalův, hlavně, co se týče práce a snění, též peněz.
Toho roku seděla v publiku při Váchalově přednášce Umění rub a líc:   Tak přímo jako Váchal ve svých přednáškách mluví velmi málo řečníků. On se totiž neohlíží na nikoho, vše
 řekne tak, jak si to myslí.
16. března v sobotu 1935 : Po obědě, Váchal četl noviny,  jsem únavou zdřímla na křesle, dal se potom do spravování brýlí, jak včera slíbil. Hmoždil se s tím dlouho, potom i mne požádal, abych mu je přidržela, byl mrzut, nakonec ztratil oba šroubky a nechal toho rozmrzen, abych je donesla spravit. Dopálilo mne to, že i šroubky ztratil a že to obyčejně se vším tak dopadne, k čemu se sám uvolí, řekla jsem mu tedy několik slov, asi v tom smyslu, že se nemá pouštět do něčeho a slibovat, co neumí. To ho ovšem velmi podráždilo, a jak jsem nesla mísu s vodou po umývání nádobí… Následuje poměrně dlouhá přeškrtaná pasáž. Trochu ji rozptýlil film Červený Bedrník – skvostný v tom herec, zapsala si.
28.12.1935 To byla noc na dnešek ! Váchala bolely zuby a to si nikdo nedovede představit, jak nadával. Na všeckovšecko spletl dohromady : mne, republiku, Horkou s její objednávkou pro zámecké vinařství v Mělníce… A nakonec se sebral a po jedné hodině odešel domů.  jsem měla rovněž spánek pokažen. Jsem u něho, nemluví, s ničím se na něj nesmí. Je dnes zkrátka tabu
31.12.1935 Celý den umývám okna i u Váchala. Ovšem, že jsem nespokojena s barvou svých vlasů. V. se také nelíbím. Povídal : To je hrůza, jak teď vypadáte. Nedá se nic dělat, nutno čekat,  barva opět sejde a nechat si své šediny.
Na konci roku si dělá bilanci, za kolik prodala, kolik z toho stály rámy, kdo zůstal dlužen, vepisuje si do deníků i seznam prací za daný rok a seznam výstav.
10.9.1940 Našla jsem náhodou zápisní listy, do kterých se nám podpisovali návštěvníci; Váchal nakreslil vždy k roku malé záhlaví. Dala jsem mu to, jestli by také k r. 1940 něco příležitostně nenakreslil. Seděl právě na dvoře a četl krvák. Za chvilku vyjdu ven, Váchal nikde a pejskové mají knihu roztrhanou na trávníku. Byla z toho velká zlost, řekl, že jsem ďábel, jako bych  za to mohla, že odejde, knihu nechá ležet vkřesle psům na pospas. Opravdu  to s ním nejde. Stal se strašně zlým. Myslím, že to dělá ta spousta nikotinu, neustále kouří silný tabák a jde mu to na nervy. Teď opravdu se budu bát na něj promluvit. Když jsem vším vinna
Ještě roku 1946 píše v dopise Heleně Horké své předsevzetí : Musím se naučit bezpodmínečnému klidu a vyrovnanosti.
Měl li Váchal vliv na dílo Anny Mackové, projevil se nejvíce v použití techniky barevného dřevorytu, který byl jeho výraznou doménou. Námětově však byla zcela svá, autentická a originální. Inspirována lidovým uměním a ornamentem vytvářela knižní bibliofilie, které by vydány jistě měly výrazně širší čtenářskou základnu než Váchalovy. Půvabné jsou její ručně kolorované knihy Koleda (1921), ze které otiskujeme předsádku a Kozlíček (1922) nebo Zvířátka (1925). Do širšího cyklu Z Českých krajů (1920) zařadila i dříve vzniklé listy Trosky, Křivoklát, Mladá Boleslav, Ulička v Domažlicích, Nové Město nad Metují, Kostelík v Kočí u Chrudimi, Zvonička ve Voseku a Dobrovice. Prázdninové putování 1927, jichž vydala 300 číslovaných výtisků v roce 1928 s dřevoryty a textem Anny Mackové, nepodnikla po Bulharsku s Váchalem, se kterým cestovala po krajích Čech a Slovenska, ale s početnou skupinou přátel. Ve sbírkách Galerie moderního umění se nachází také několik dřevorytů zvoniček a kostelíků ze Slovenska a také pohled na pravoslavný kostelík v Jiráskových sadech. Ke zvlášť zdařilým patří listy s motivy z rostlinné a živočišné říše : Bodlák, Houby, Macešky, V hlubinách atd.
V cyklu z Korčuly není většího rozdílu mezi výslednými pracemi Váchalovými a jeho partnerky. Zatímco Anna Macková viděla domky, střechy, přístavy, loďky a domovní znamení, Váchal zachytil představy moru a vraždění.
Společně s Váchalem vydala roku 1931 cyklus pěti velkých dvojlistů Prášilská papírna, kde Váchal napsal text jako poctu a vzpomínku vyhořelé šumavské továrně na ruční papír a Macková svými grafickými tisky zdokumentovala postup výroby papíru.
Doboví kritici obdivují u Mackové jednoduchost, ale půvab oproti Váchalovi. Jindy jí vzdávají hold a píší : Putovala jste za krásou… Domnívají se, že se vydala Schwaigerovskou stezkou balladické grotesky… poněkud žensky uhlazené a učesané… Na jednom z novinových výstřižků zachovaných v pozůstalosti Anny Mackové v jičínském muzeu se žurnalista rozepisuje : … do Domažlic přišla také Anna Macková, která do svých citově krásných a řemeslně vždy zajímavých dřevorytů vložila podivuhodné romantické, místy  balladické nálady. Nebylo to jistě bez vlivu Josefa Váchala z Milavče K čemuž je Váchalovou rukou stroze připsáno : Setsakramentská mýlka ! Nic takového jsem nedělal ! JV.
Anna Macková vstoupila do světa umění na počátku dvacátého století, které avantgarda ráda pojmenovávala jako mužné a progresivní. Přes dvojí metr a překážky, které doba kladla všem ženám bez rozdílu, si vždy zachovala svůj osobní výtvarný názor. Zda žila ve stínu uhrančivé osobnosti Josefa Váchala ? Možná. A možná právě tak výjimečná osobnost, jakou byl on, dokázala vidět tam, kde modernisté mluvili o zločinu ornamentu a ženském diletantismu, skutečnou ženu a umělkyni.
Martina Vítková
 
Anna Macková * 13.4.1887 ve Studeňanech u Jičína  4.5.1969 v Jičíně. Studia : Všeobecná škola kreslení a malování pro dámy na UMPRUM v Praze, grafiku studovala soukromě. Vytvořila grafické cykly : 1921 Koleda, 1922 Kozlíček, 1925 Zvířátka, 1926 České motivy, vytiskla dvě Ročenky, vydala knihu Prázdninové putování 1927. Věnovala se krajinomalbě v oleji i akvarelu; grafice a ex libris. Byla členkou Kruhu výtvarných umělkyň, Spolku sběratelů a přátel ex libris, Svazu českých bibliofilů, Syndikátu výtvarných umělců československých, Svazu československých výtvarných umělců a přispívajícím členem Hollara. V Kruhu výtvarných umělkyň byla aktivní od roku 1920, zastávala funkci zapisovatelky a účastnila se téměř všech výstav Kruhu : v Obecním domě v Praze, v Modrém paviloně na Vinohradech, Myslbeku, Hollaru a Bílé labuti. Mimo Prahu pak vystavovaly členky KVU v Brně, Plzni, Pardubicích, Chrudimi, Moravské Ostravě, Lázních Bělohrad a Havlíčkově Brodě. Na různých výstavách je její práce zastoupena už od roku 1917. Účastní se výstav ex libris od Athén až po New York a Los Angeles. Objevuje se také na Třetím zlínském salóně v roce 1938. Samostatné výstavy : 1930 Městské průmyslové muzeum Hradec Králové; 1936 Pavilon Myslbeka s V.Dohnalovou-Pešanovou, P.Fořtovou, J.Klenkovou a H.Šrámkovou; 1947 Krajinské muzeum v Jičíně; 1959 Šumavské muzeum, Kašperské Hory s J.Váchalem; 1960 Stará radnice, Dvůr Králové; 1987 Rodný dům Václava Šolce, Sobotka; 1987 Osvětová beseda Libáň – Staré Hrady, zámek Staré hrady; 1987 Výstava ke 100. výročí narození, Galerie moderního umění v Hradci Králové; 1991 Západočeská galerie v Plzni, s J.Váchalem; 1995 Suchardův dům Nová Paka.
 

 

 

 

Kde nás najdete?

Kontaktujte pracovníka eshopu
Logo
Lukart galerie-obchůdek s uměleckou grafikou
Mgr. Luděk Klimeš
Mgr. Luděk Klimeš
/Po-Ne 9.00 - 19.00/
Copyright © 2020 - Lukart Galerie
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz
Zpracování osobních údajů můžete ovlivnit úpravou svých preferencí ochrany soukromí.