Bibliofilie

Zdeněk Mézl (31. října 1934 - 23.5. 2016) byl v roce 2002 ve Velké Británii, v kolébce tradice dřevorytu, prohlášen za jednoho z nejlepších světových dřevorytců 20. století. Tohoto uznání se dostalo ještě českému grafikovi Vojtěchu Cinybulkovi.

S osobností Zdeňka Mézla se pojí nezaměnitelný výtvarný projev - černobílý dřevoryt.Tato nejstarší grafická technika v něm našla autora schopného skvěle vyjádřit nejen děje minulé, ale i události nejsoučasnější. V civilním životě byl Zdeněk Mézl kouzelný vypravěč, sám jsem ho několikrát navštívil, doslova umělecký tlumočník literárních příběhů. Dokázal nádherně ilustrovat Ezopovy bajky, stejně jako lapidárně charakterizovat stěžejní události našeho moderního věku. Své výtvarné charakteristiky občas glosuje trefnými doprovodnými texty prozrazujícími i duši filozofa a historika.

Smysl pro humor a kritičnost lidských nešvarů vtiskl také do ilustrační činnosti. V roce 1956 ilustroval svoji první knihu, v konečném součtu jich bylo přes sto. Známé jsou ilustrace k Ezopovým a Krylovovým bajkám nebo ilustrace ke Starým řeckým bájím a pověstem Eduarda Petišky. Velice významná je i jeho spolupráce se sběrateli exlibris, kteří v něm našli výtečného autora. Na jméno sběratelů vytvořil stovky lístků. Oblibě se těší i jeho větší soubory velkých grafických listů jako např. soubor 19. století.

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského. Obdivoval kresby a malby Hieronyma Bosche, Francisca de Goya. Jako ilustrátor se po svém se postupně vypořádal s antickými bájemi, s Jaroslavem Haškem, Ezopovými bajkami i Danteho Peklem. Vybíral si autory, kteří mu umožnili ironizující nadsázku. Vedle ilustrací Mézl během kariéry vytvořil tři poštovní známky a řadu svébytných grafických listů, obrazů a plastik.